Autor: Jan Kuchyňka
Začátkem září se uskutečnila výjimečná akce našeho házenkářského klubu. Celkem 32 malých házenkářů ve věku od 5 do 11 let se vydalo na zahraniční soustředění do chorvatské Rijeky. Cesty do Chorvatska bývaly v našem klubu pravidelným programem, ale naposledy se takové výpravy účastnil tým dorostenců před několika lety. Tentokrát jsme složení výrazně omladili, což s sebou sice neslo některé starosti, ale také množství nezapomenutelných zážitků. Pro většinu dětí to byla vůbec první cesta do zahraničí bez rodičů, což dodávalo celé akci nádech velkého dobrodružství.
Výprava odstartovala ve středu 3. září, kdy autobus plný natěšených dětí vyrazil na dlouhou cestu k Jadranu. Loučení s maminkami bylo dojemné, místy se utřely i slzičky, ale na ty se rychle zapomnělo. Účastníci totiž dostali nové týmové kšiltovky a pohltila je skupinová zábava v autobuse. I když se venku už setmělo, radost ze společného týmového výletu neustávala a autobus dlouho do noci hučel dětskými vtípky. Trenéři měli co dělat, aby udrželi energii dětí pod kontrolou, ale jejich nadšení bylo nakažlivé. Cesta vedla přes Slovensko a Maďarsko, v Chorvatsku jsme pak projeli nočním Záhřebem, až jsme za svítání stanuli nad cílovou stanicí, Rijekou. Načasování bylo dobré, cesta byla plynulá, proto jsme na místě byli ještě s časovým předstihem a čekali na ranní otevření našeho ubytování. Děti byly fascinovány prvním pohledem na moře, které se rozprostíralo před nimi v ranním slunci.
Ve čtvrtek ráno nás v Rijece přivítal náš hostitel, který nám výrazně pomohl s organizací celého soustředění. Tomislav Kruljac je trenér místní házenkářské mládeže v Rukometném klubu Pečine Rijeka. Jeho zkušenosti a znalost místních poměrů byly pro nás neocenitelné. Ubytováni jsme byli v místní ubytovně Červeného kříže, což rozhodně nebylo nějaké nouzové ubytování, jak by název mohl napovídat. Děti jsme rozdělili do zrekonstruovaných třílůžkových pokojů ve třech patrech s nádherným výhledem na moře. Zajištěnou jsme zde měli plnou penzi, tedy snídaně, obědy i večeře. Děti občas překvapil nějaký místní pokrm od místního kuchaře, ale i to patří k zahraničnímu zážitku. Některé děti poprvé ochutnaly typické chorvatské speciality, což bylo pro ně velkým kulinářským dobrodružstvím.
Ještě dopoledne po příjezdu jsme se vydali okusit místní pláže. Ty, jak je pro Rijeku charakteristické, se nacházejí pod strmými skalami a jsou dostupné pouze po dlouhém schodišti. Dole na nás čekala pohádková zátoka s kamennou pláží. Hlídání více než 30 dětí, často neplavců, není zábava, kterou byste očekávali od dovolené u moře. Ale děti byly disciplinované, dál plavaly pouze po oznámení a pod vytrvalým sledováním trenérů. Zbylé děti si hrály v menší hloubce. Ty nejmenší potom stavěly hrady a hráze z kamínků. Voda byla křišťálově čistá a i v září přijatelné teplá, což děti nadchlo. Tento zážitek jsme jen s malými obměnami opakovali třikrát během celého našeho pobytu.
Protože ale náš zájezd do Chorvatska nebyl pouze zářijovou dovolenou u moře, tým znavený koupáním a obtěžkaný obědem jsme vyhnali na trénink. Místní sportovci však pro sportování vymysleli záludné místo - čtvrť Trsat na vrcholu kopce, v úrovni pevnosti střežící celý záliv. Dostat se sem tedy byla solidní rozcvička. Nutno přiznat, že nám někdy se zdoláním pomohl náš autobus, jindy místní MHD, ale i po vlastních nohách jsme to zvládli. Děti si stoupání užívaly jako výzvu a cestou obdivovaly výhledy na město a moře. Tréninky probíhaly v hale s tribunami s několikatisícovou kapacitou. Podmínky tedy odpovídaly úrovni házené hostitelské země, aktuálních vicemistrů světa. Tréninkové skupiny byly rozděleny podle věku, tedy zvlášť mladší žáci a zvlášť zkušení i začínající miniházenkáři. Děti byly ohromeny velikostí haly a představovaly si, jaké to asi je hrát před plnými tribunami.
Pátek jsme si zpestřili výstupem na již zmiňovaný hrad Trsat. Tato historická pevnost, která střeží město již po staletí, nabízí nádherné panoramatické výhledy na celou Rijeku a Kvarnerský záliv. Děti s nadšením prozkoumávaly hradní nádvoří a vyhlídkové terasy. Také mohly utratit eura v obchodě s turistickými předměty. Odnesly si tak památku na Rijeku, ale velice často i dárky pro své blízké. A protože nám počasí přálo, zastavili jsme se také na nákup zmrzlin. Objednávání v angličtině byla pro ně samozřejmost a dostaly od zmrzlinářky velikou pochvalu.
Závěrečný den patřil turnaji s klubem RK Pečine Rijeka. Děti byly rozděleny na 3 týmy - mladší minižáci, starší minižáci a mladší žáci. Náš hostitel nám domluvil výkonnostně odpovídající soupeře, takže zápasy měly pro naše hráče velký přínos. Všechny se nesly v přátelském duchu a bez počítání skóre. Nešlo o to vyhrát, ale zahrát si se zajímavým soupeřem a připravit se tak na nadcházející sezónu. Když jsme na českých turnajích potkali slovenského soupeře, bylo to něco speciálního a pro děti zážitek. Co ale teprve zápasy s Chorvaty, s nesrozumitelným nebo vtipným jazykem, ve veliké hale a daleko daleko od rodinného bezpečí. Pro mnohé z našich malých házenkářů to byla první zkušenost s mezinárodním zápasem. Po skončení turnaje naši hráči obdrželi od svých chorvatských vrstevníků velké zlaté památeční medaile, které jistě nyní hrdě zdobí jejich dětské pokoje.
Odjezd byl naplánován na sobotu večer tak, abychom v neděli byli zase v Telnici. Jak autobus po cestě do Chorvatska dlouho do noci bouřil, zpáteční cesta už byla klidná. Všichni byli příliš unaveni na to, aby mrhali silami a raději usnuli, aby už co nejdříve byli doma. Děti si v autobuse vyprávěly střípky z výlet a plánovali, co všechno povypráví doma rodičům a kamarádům. To se také okolo 7. hodiny ranní stalo. Všichni šťastní, příjemně unavení, ale hlavně plni zážitků.
Nebyla to dovolená u moře, ani tolik házenkářské soustředění, ale spíše prostě speciální výlet s kamarády. Velký a upřímný dík patří v první řadě hostiteli Tomimu, ale také kolegům trenérům, jistě také statečným rodičům, že to nejcennější s námi pustili, a v neposlední řadě dětem, které i nám vytvořily nezapomenutelný zážitek. S chorvatským klubem udržujeme i nadále přátelské vztahy a můžeme tak očekávat podobná dobrodružství i v dalších letech.